Buněčné adhezní molekuly

Molekuly buněčné adheze (CAM) jsou bílkoviny nacházející se na povrchu buňky, které se účastní vazby s jinými buňkami nebo s extracelulární matricí (ECM) v procesu zvaném buněčná adheze.

Tyto proteiny jsou typicky transmembránové receptory a jsou složeny ze tří domén: intracelulární domény, která interaguje s cytoskeletem, transmembránové domény a extracelulární domény, která interaguje buď s jinými CAM stejného druhu (homofilní vazba), nebo s jinými CAM nebo extracelulární matrix (heterofilní vazba).

Immunoglobulin SuperFamily CAM (IgSF CAM) jsou buď homofilní nebo heterofilní a vážou integriny nebo různé IgSF CAM.
Zde je seznam některých molekul této rodiny:

Selektiny jsou rodina heterofilních CAM, které vážou fucosylované sacharidy, např. muciny . Jsou závislé na vápníku. Tři členové rodiny jsou E-selektin (endoteliální), L-selektin (leukocyt) a P-selektin (destička). Nejlépe charakterizovaným ligandem pro tyto tři seleknty je P-selektin glykoprotein ligand-1 (PSGL-1), což je mucin-typ glykoproteinu exprimovaný na všech bílých krvinkách.

Integriny jsou rodina heterofilních CAMů, které vážou IgSF CAMy nebo extracelulární matici. Jsou to heterodimery, které se skládají ze dvou nekovalentně spojených podjednotek, nazývaných alfa a beta. Je známo 24 různých alfa podjednotek, které se mohou spojovat v mnoha různých kombinacích s 9 různými beta podjednotkami, nicméně ne všechny kombinace jsou pozorovány.

Kadeřníci jsou rodina homofilních CAM, závislých na vápníku. Nejdůležitějšími členy této rodiny jsou E-kadheriny (epiteliální), P-kadheriny (placentární) a N-kadheriny (neurální).

Neurologická onemocnění spojená s CAM

Mentální retardace a další neurologické poruchy lze částečně připsat narušení adheze normálních buněk

Fetální alkoholový syndrom (FAS)

Společné rysy mezi neuropatologií některých
jedinců s FAS a jedinců s
mutacemi L1 (tj. mentální retardace, dysgeneze corpus
callosum) vedly k hypotéze, že toxicita ethanolu je
zprostředkována změnami v adhezních molekulách buněk (recenzováno
v Ref. 130). Jako člen Ig nadrodiny buněčných
adhezních molekul je L1 v CNS zprostředkován
interakcí buňky s buňkou při vývoji tkáně a dospělé tkáně.
Buněčné kultury používající agregační testy prokázaly
disruptivní účinky ethanolu na adhezi buněk
zprostředkovanou L1 při koncentracích ethanolu, které jsou klinicky
relevantní, v NG108-15 neuroblastomu x hybridních buňkách gliomu,
buňkách mozečkových granulí a myších fibroblastů transfetovaných
lidským L1 (67, 68, 70). Naopak inhibice buněčné
agregace etanolem nebyla pozorována u buněk Drosophila S2
exprimujících buď neuroglian (tj. Drosophila forma
L1) nebo lidský L1 (69), ani ulpívání buněk J558L (tj.
MECHANISMY ETHANOLNÍ TERATOGENEZY 397
Myší myelomové buňky s deficitem Ig) na povrchy potažené L1
po 10 mM nebo 100 mM etanolu (66). Tyto údaje
naznačují, že účinky etanolu na adhezi buněk mohou být
závislé na buněčném typu (70).
Interakce etanolu s L1 může také změnit
neuronální výrůstek. V buněčných kulturách mozečkových granulí
byl pozorován kratší výrůstek neuritu 8 až 12 hodin po
podání 20 mM etanolu ve srovnání s kontrolami (66).
V nedávné době Watanabe a jeho kolegové tento
nález zopakovali a prokázali, že etanolem indukovaná inhibice
výrůstku neuritu signalizovaná přes mimobuněčné signální dráhy
kinázy (ERK) a fosfolipázy D
(131). Referenční informace viz: Goodlett, C. R., Horn, K. H., & Zhou, F. C. (2005). Alkohol Teratogeneze: Mechanismy poškození a strategie zásahu.