Co je systém cenotvorby bazických bodů?
Cenový systém základního bodu (basing point pricing system) je zeměpisná cenová strategie, kdy společnosti stanoví poplatek za prodané zboží plus dodatečný poplatek za přepravu, který se vypočítá na základě vzdálenosti zákazníka od výchozího, neboli „základního bodu“. Kupující, kteří se nacházejí blíže k základnímu bodu, platí za přepravu méně než ti, kteří sídlí dále.
Klíčové způsoby
Pochopení cenových systémů Basing Point
Cena za bazický bod je také známá jako cena za bazický bod a obecně ji používají oligopoly dodávající homogenní zboží, které je objemné a jeho přeprava je drahá. Společnosti používající tento systém zakládají své ceny na dvou složkách:
Tento dodatečný poplatek má pokrýt dodatečné náklady na přepravu něčeho, co je velmi těžké, objemné a drahé, jako je cement, ocel nebo automobily.
Základním bodem je obvykle stejné místo jako místo výroby, což znamená, že přepravní poplatek je stanoven na základě vzdálenosti zákazníka nebo místa dodání od tohoto místa. To se však může stát kontroverzní, pokud je výchozí bod odlišný od skutečného místa, odkud je zboží dodáváno.
K tomu může dojít, pokud má společnost několik výrobních závodů, ale pouze jeden základní bod, nebo pokud se zboží vyrábí v továrně, ale pak se skladuje ve skladu. Pokud je továrna základním bodem, vzdálenost mezi skladem a místem dodání nemusí být stejná jako u továrny a místa dodání a poplatek za přepravu může být nepřesný, což vede k tomu, co je známo jako fiktivní přeprava.
Jinými slovy, kupující, který se nachází v blízkosti jiného než základního závodu, odkud je zboží přepravováno, platí za dodání více než zákazník, který se nachází blíže k základnímu bodu, ale dále od místa určení, kam je zboží přepravováno.
Důležité
Poplatky za doručení jsou zahrnuty v ceně, takže kupující nemá možnost zajistit si vlastní dopravu.
Kritiky cenových systémů Basing Point
Od svého vzniku se systém stanovení cen v základních bodech setkává s odporem kvůli své koluzní povaze, která je synonymem pro kartely. Velké společnosti s oligopolem nad zbožím mohou stanovit podobné počáteční ceny pro svůj výrobek. Jakmile je dále stanoven výchozí bod, existuje jen malá motivace pro zřizování výrobních závodů v místech mimo danou oblast. Proto má hospodářská soutěž tendenci seskupovat se do jednoho regionu s malými cenovými rozdíly. Za předpokladu, že všechny firmy dodržují dohodu o systému stanovení cen v základních bodech, je zamezeno cenové soutěži a je zachován podíl na trhu.
Cena bazických bodů byla kdysi běžnou praxí ve Spojených státech, zejména v ocelářském, cementářském a automobilovém průmyslu. V roce 1948 Nejvyšší soud rozhodl v případu Federální obchodní komise (FTC) versus The Cement Institute et al., že celoodvětvový systém bazických bodů používaný v cementářském průmyslu vedl k protiprávní cenové diskriminaci.
Toto rozhodnutí přišlo 24 let poté, co FTC nařídila United States Steel Corporation (X) a sedmi jejím dceřiným společnostem, které dohromady vyráběly přibližně 50 % celkové produkce válcované oceli ve Spojených státech, aby přestaly dodržovat to, co bylo známo jako cenový systém ‚Pittsburgh Plus‘. Pachatelé prodávali své výrobky za základní cenu a poté přidávali poplatek za přepravu. Tento poplatek byl považován za nespravedlivý, protože zásilky byly často uskutečňovány ze závodu nebo skladu, který je blíže místu dodání než Pittsburgh. Tato informace nebyla kupujícím sdělena.