Edward Zigler byl americký psycholog pro vývoj dětí.
Byl emeritním profesorem na katedře psychologie na Yaleově univerzitě a byl jedním z hlavních architektů amerického federálního programu Head Start a držitelem ceny APA Award 2008 za mimořádný celoživotní přínos psychologii) vyhodnotil vzorování jako léčbu retardovaných dětí.
Narodil se v Kansas City 1. března 1930.
Absolvoval bakalářské studium na [[[University of Missouri]] a v roce 1958 získal doktorát z klinické psychologie na Texaské univerzitě v Austinu.
Již jako postgraduální student se zajímal o osobnostní a emocionální charakteristiky osob s mentálním postižením.
Nastoupil na klinickou stáž ve Worcester State Hospital, poté rok učil na University of Missouri, než se v roce 1959 přestěhoval na Yaleovu univerzitu
V roce 1964 byl jmenován prvním ředitelem amerického Úřadu pro rozvoj dětí, kde byl zodpovědný za vedení programu Head Start.
Odhalil důkazy o účinnosti metody Doman-Delacato při léčbě dětí s mentálním postižením v Institutes for The Achievement of Human Potential a dospěl k závěru, že nebyly nalezeny žádné důkazy o zlepšení oproti tomu, co by se očekávalo od dětí, jimž by byla věnována pozornost, nebo tomu, co by se očekávalo od jakéhokoli dítěte v průběhu dospívání; metodu vzorování nelze doporučit pro vážně retardované děti. Zigler napsal v roce 1981 úvodník s názvem „Prosba o ukončení používání vzorové léčby pro retardované děti“, který zdůraznil škodlivý účinek léčby tím, že vyvolává falešné naděje a zvyšuje rodičovskou vinu. Podle Edwarda Ziglera a Roberta Hodappa má metoda Doman-Delacato ve své knize Understanding Mental Retardation zásadní nedostatky:
V roce 1979 mu byla udělena Cena G. Stanleyho Halla za významný přínos k vývojové psychologii