Ideo-motorická reakce (nebo také „ideo-motorický reflex“), často zkráceně IMR, je pojem v hypnóze a psychologickém výzkumu. Je odvozen od pojmů „ideo“ (myšlenka, nebo mentální reprezentace) a „motorický“ (svalová akce). Tento výraz se nejčastěji používá v souvislosti s procesem, kdy myšlenka nebo mentální obraz vyvolá zdánlivě „reflexivní“ nebo automatickou svalovou reakci, často nepatrného stupně, a potenciálně mimo vědomí subjektu. Kognátský pojem „ideo-dynamická reakce“ (nebo „reflex“) se vztahuje na popis všech tělesných reakcí způsobených podobným způsobem určitými myšlenkami, např. slinění často způsobené představou cucání citronu, což je sekreční reakce. Zde „ideo-dynamický“ znamená „moc myšlenky (nad tělem)“. Ve viktoriánské psychologické terminologii, z níž tento pojem vychází, může „myšlenka“ zahrnovat jakoukoli mentální reprezentaci, např. mentální obraz nebo paměť atd. Ideo-dynamická reakce se stala původní neuro-psychologickou teorií sugesce v hypnóze.
Ideo-motorický reflex. Diagram z Carpenterovy knihy Principy duševní fyziologie (1874).
Termín „ideo-motorický reflex“ nebo „ideo-motorická reakce“ byl zaveden ve 40. letech 19. století významným viktoriánským fyziologem a psychologem Williamem Benjaminem Carpenterem. Carpenter byl přítelem a spolupracovníkem Jamese Braida, zakladatele hypnózy. Braid brzy asimiloval ideo-motorickou teorii do hypnózy a ta se stala ústřední teorií hypnotické sugesce. V knize Fyziologie fascinace (1855) James Braid píše:
Abych mohl plně vyhovět dvěma váženým přátelům, dovoluji si v souvislosti s tímto pojmem monoideo-dynamika uvést, že před několika lety zavedl Dr. W. B. Carpenter pojem ideo-motor, aby charakterizoval reflexní nebo automatické svalové pohyby, které vznikají pouze z myšlenek spojených s pohybem existujícím v mysli, bez jakéhokoli vědomého úsilí o vůli. V roce 1853, když se o tomto pojmu zmínil, řekl Dr. [Daniel] Noble: „Ideo-dynamika by pravděpodobně představovala frázi vhodnější, jako použitelnou pro širší spektrum jevů.“ V tomto názoru jsem zcela souhlasil, protože jsem si byl dobře vědom toho, že myšlenka může zastavit i automaticky vzrušit pohyb, a to nejen ve svalech dobrovolného pohybu, ale také pokud jde o stav každé jiné funkce těla. Přijal jsem proto termín monoideodynamika jako ještě komplexnější a charakterističtější, pokud jde o skutečné duševní vztahy, které přetrvávají během všech dynamických změn, k nimž dochází, v každé jiné funkci těla, jakož i ve svalech dobrovolného pohybu.
Braid zavedl termín „monoideo-dynamický“, aby vyjádřil svou teorii, že hypnóza funguje primárně soustředěním pozornosti na jedinou (mono) „dominantní myšlenku“, která podle něj zesiluje ideo-dynamickou nebo ideo-motorickou reakci.
Je silně spojena s praktikováním hypnózy, kdy odpovědi „ano“ nebo „ne“ mohou být dány indikací fyzického projevu spíše než slovního; takové výsledky jsou vyvolány „předvyprávěním“ správné odpovědi a jejím přichycením buď na levou nebo pravou stranu těla subjektu.
Kdybyste měli být požádáni, abyste si představili, jak si co nejživěji zavazujete tkaničky, váš mozek by se vědomě upnul na úkol a pracoval na něm co nejživěji a nejlogičtěji. Teorie IMR by znamenala, že vaše svalová paměť spojená s vašima rukama by se pak o úkol fyzicky pokusila, ale proces by přerušila, pokud by to nebylo skutečně nutné, a zkrátila by události, které by se odehrály, kdybyste byli skutečně ochotni poslat kompletní informace podél vašeho nervového systému do vašich rukou. To může tedy zahrnovat nedobrovolné „škubnutí“ nebo pohyb přidružených číslic, které jsou umístěny do přípravy funkce, zpracovány proti skutečnosti a poté dány signál, aby ve skutečnosti nejednaly.
V hypnóze to lze obejít tím, že se oddělí konkrétní myšlenka-proces-reakce-přerušení číslice nebo celé končetiny; a tím se dá ovládat nevědomé mysli, aby se umožnila (sugescí) cesta vědomé myšlenky-nevědomý proces-vědomý proces (skutečnosti)-vědomá odpověď (nejednat)- nevědomá odpověď (oddělit od vědomé)- ignorovat nezdařený vědomý pokus- nevědomá neodbornost… Která by pak zobrazila reakci nebo reakci ve fyzickém způsobu nebo v behaviorálním kontextu.
Řeč těla může být považována za nejčastěji viditelný aspekt IMR, ale může také zahrnovat takové nevědomé činnosti jako čmárání nebo umění – jako je vědomá myšlenka sublimována do jiného typu činnosti v nevědomém projevu.
The British Society of Clinical Hypnosis (BSCH)