Irenäus Eibl-Eibesfeldt

Irenäus Eibl-Eibesfeld (* 15. června 1928 ve Vídni, Rakousko) je etolog. 1945-1949 vystudoval zoologii na Vídeňské univerzitě. V letech 1946 až 1948 byl výzkumným spolupracovníkem na biologické stanici Wilhelminenberg u Vídně a v roce 1949 se stal výzkumným spolupracovníkem Institutu pro srovnávací behaviorální studia v Altenbergu u Vídně s Konradem Lorenzem. 1951 až 1969 pracoval v Institutu Maxe Plancka pro behaviorální fyziologii (nejprve ve Vestfálsku, od roku 1957 v Seewiesenu, Bavorsko). 1970 se stal profesorem zoologie na Mnichovské univerzitě. Od roku 1975 je vedoucím Institutu Maxe Plancka pro behaviorální fyziologii, oddělení lidské etologie v Andechsu, Německo. Byl spoluzakladatelem a prvním předsedou Mezinárodní společnosti pro lidskou etologii. Od roku 1992 je čestným ředitelem Ludwig-Boltzmann-Institutu pro městskou etologii ve Vídni.

V prvních dvaceti letech své práce jako zvířecí etolog experimentálně a popisně zkoumal vývoj chování savců a porovnával chování komunikace obratlovců.

Od roku 1950 je ženatý s Eleonore Eibl-Eibesfeldtovou a má dvě děti, Bernolfa a Roswithu.