Co byla krize propadnutí majetku?
Klíčové způsoby
Pochopení krize uzavření trhu
Uzavření zástavy je právní proces, který nastane, když majitel nemovitosti neuhradí celou jistinu a úroky ze své hypotéky. Pokud tato záležitost není napravena ve stanovené odkladné lhůtě, má věřitel právo vystěhovat majitele nemovitosti, převzít nad ní kontrolu a poté ji prodat.
Krize se zabavováním nemovitostí vyvrcholila v září 2010, kdy bylo během jednoho měsíce zabaveno přibližně 120 000 domů. Její kořeny však spočívaly v propadu trhu s bydlením, který začal počátkem roku 2007 a přerostl v krizi, když Lehman Brothers vyhlásila v září 2008 bankrot.
Objem hypotečního dluhu v poměru ke schopnosti ekonomiky splácet rychle rostl. Celkový hypoteční dluh v USA překonal hrubý domácí produkt (HDP) USA od 1. čtvrtletí 2008. Dříve se tento poměr (celkový hypoteční dluh k HDP) pohyboval po většinu 20. století mezi přibližně 30% a 60%.
Sekuritizace dluhu
Hypoteční banky si často strhávaly poplatky do kapsy a úvěry pak pohotově prodávaly často nepozorným finančním institucím, které u úvěrů neprováděly náležitou hloubkovou kontrolu. Hypotéky byly sekuritizovány na cenné papíry kryté hypotékou a složitější nástroje, o nichž se tehdy věřilo, že jsou vhodným nástrojem pro řízení rizika selhání u kterékoli jedné hypotéky tím, že ji zkombinují s jinými úvěry, aby se riziko účinně spojilo a následně rozdělilo mezi všechny držitele vydaného cenného papíru.
Kromě toho, že sekuritizace úvěrů nakonec nebyla adekvátním nástrojem řízení rizik (zejména v době, kdy prakticky všechny ceny nemovitostí klesly a platební neschopnost se rozšířila), v mnoha případech zastřela vazby mezi tím, kdo úvěry držel, a dlužníky.
Zvýšení počtu zabavených nemovitostí
Spěchavá sekuritizace během realitního boomu vedla v mnoha případech ke špatnému vedení záznamů o skutečném vlastnictví jakéhokoli daného hypotečního úvěru. V některých případech banky nezahájily exekuce na domy ještě několik měsíců poté, co majitelé domů přestali splácet. Procesy vedení záznamů se staly tak nedbalými, že si banky nemohly být vždy jisté, že skutečně vlastní hypotéky na zabavené nemovitosti, a dokonce v některých případech uzavřely hypotéční úvěry, které legálně nevlastnily.
Mnozí zaměstnanci bank prostě podepisovali vše, co se jim dostalo na stůl, a předpokládali, že veškeré papírování je legitimní. Jakmile objem zabavených nemovitostí výrazně vzrostl, robotičtí podepisovatelé vytvářeli značné problémy, když podepisovali nesprávné papírování, buď proto, že netušili, co podepisují, nebo proto, že museli zpracovávat příliš mnoho dokumentů, než aby vykonali náležitou práci k jejich ověření.
Důsledky nepřesného a nejasného papírování v kombinaci s nárůstem počtu úvěrů na bydlení, které se celostátně dostaly do platební neschopnosti, vytvořily rozsáhlé problémy. Některé banky zabavily nesprávné nemovitosti, špatně vypočítaly hodnotu domů nebo v některých případech daly právníkům majitelů domů, kterým hrozilo zabavení nemovitosti, šanci zcela vyloučit případy zabavení nemovitosti.
Řešení krize propadnutí majetku
V roce 2009 se vláda nakonec dohodla s pěti největšími poskytovateli hypoték v zemi:
Dohoda, známá jako National Mortgage Settlement (Národní hypoteční vypořádání), stála obsluhu přes 50 miliard dolarů na penále a spotřebitelských úlevách.
Postižení dlužníci obdrželi snížení jistiny nebo refinancování podvodních úvěrů, což jim umožnilo vyhnout se zabavení a zůstat ve svých domovech. Vypořádání si navíc vyžádalo přepracování systémů obsluhy úvěrů, na něž dohlížely banky.
Dlužníci, kteří přišli o střechu nad hlavou kvůli zabavení nemovitosti těmito bankami ve státech, které jsou smluvními stranami dohody o vypořádání, získali nárok na platby ve výši přibližně 1 480 dolarů. Celková výplata vypořádání činila zhruba 1,5 miliardy dolarů.
Realitní informační společnost RealtyTrac odhadla, že v září 2012 obdržela oznámení o zabavení nemovitosti jedna z každých 248 domácností v USA.