Morální skepticismus je v metaetice teorie, která buď tvrdí, že etická tvrzení jsou obecně nepravdivá, nebo jinak, že nemůžeme dostatečně ospravedlnit žádná etická tvrzení, a proto musíme udržovat pochybnosti o tom, zda jsou pravdivá nebo nepravdivá.
Například tvrzení, že „je špatné zabíjet“, je podle první verze morálního skepticismu nepravdivé. Morální skeptik tvrdí, že je to proto, že etická tvrzení implicitně předpokládají existenci objektivních hodnot, a že ty neexistují. Druhý postoj by nešel dál než k tvrzení, že nejsme epistemicky oprávněni tvrdit, že je špatné zabíjet.
Mackieho hlavním argumentem proti existenci objektivních hodnot je argument z queerness – objektivní hodnoty by byly skutečně velmi zvláštní věci, zásadně odlišné od všeho ostatního na světě – skutečně by musely být něčím jako platónské formy (které Mackie považuje za „divoký produkt filozofické fantazie“). Dále je záhadou, jak máme tyto objektivní hodnoty objevit.
Morální skeptik dochází k závěru, že údajně objektivní hodnoty (ve výše vysvětleném smyslu) jsou pouze užitečné smyšlenky, které slouží k takovým účelům, jako je sociální zachování. Dále je možné vymyslet morální hodnoty, které s větší pravděpodobností podporují naše skutečné touhy a zájmy jako lidské bytosti žijící v konkrétních historických podmínkách.
Mackieho postoj je také znám jako „teorie omylu“ morálky. Přesněji řečeno, agnostičtější postoj, že prostě nemůžeme ospravedlnit etická tvrzení, je také teorie omylu, jak uznal Richard Joyce, který obhajuje takovou teorii ve Vývoji morálky. V tomto případě je údajným omylem obecné přesvědčení, že morální tvrzení jsou ospravedlnitelná.
Mezi současné obhájce morálního skepticismu patří Joyce, Michael Ruse, Joshua Greene a psycholog James Flynn. Přísně vzato, práce Gilberta Harmana neprosazuje morální skepticismus, ale má vliv na některé současné morální skeptiky.