Somatoparafrenie je typ monotematického bludu, kdy člověk popírá vlastnictví končetiny nebo celé strany svého těla. I když je pacient vybaven nepopiratelným důkazem, že končetina patří k jeho vlastnímu tělu a je k němu připojena, vytváří komplikované dohady o tom, čí končetina to ve skutečnosti je nebo jak končetina skončila na jeho těle. V některých případech se bludy stanou tak komplikovanými, že s končetinou lze zacházet a pečovat o ni, jako by to byla samostatná bytost.
Somatoparafrenie se liší od podobné poruchy, asomatognosie, která je charakterizována jako ztráta rozpoznání poloviny těla nebo končetiny, případně v důsledku ochrnutí nebo jednostranného zanedbání. Asomatognosičtí pacienti si mohou například splést ruku s rukou lékaře, nicméně může být ukázána jejich končetina a tato chyba je dočasně opravena.
Bylo hlášeno, že somatoparafrenie se vyskytuje převážně v levé paži těla a je často doprovázena levostrannou paralýzou a anosognozií (popřením nebo nedostatečným uvědoměním) paralýzy. Souvislost mezi somatoparafrenií a paralýzou byla zdokumentována v mnoha klinických případech a vyvstává otázka, zda je či není pro vznik somatoparafrenie nezbytná paralýza, anosognozie nebo obojí.
Bylo naznačeno, že poškození zadních mozkových oblastí (temporo-parietální křižovatka) mozkové kůry může hrát významnou roli ve vývoji Somatoparafrenie. Nicméně novější studie naznačily, že poškození hlubokých kortikálních oblastí, jako je zadní inzulín a subkortikální struktury, jako je bazální ganglia, může také hrát významnou roli ve vývoji Somatoparafrenie.
Předpokládá se, že tato porucha je způsobena parietálními nebo biparietálními cévními mozkovými příhodami. [nutná citace] Somatoparafrenie byla častěji spojována s poškozením zadní části mozku, konkrétně temporoparietálního spojení, typicky pozorovaného na pravé straně.
Jednou z forem léčby, která přinesla integrovanější uvědomění si těla, je zrcadlová terapie, při níž jedinec, který popírá, že postižená končetina patří do jeho těla, hledí do zrcadla na končetině. Pacienti, kteří se dívají do zrcadla, prohlašují, že jim končetina patří; po odebrání zrcadla však vlastnictví těla na končetině nezůstává.