Co je základem pro udržení
Základní ponechání je čistá výše rizika nebo závazku vyplývajícího z pojistné smlouvy nebo pojistek, které si ponechá postupující společnost po zajištění zůstatkové výše rizika nebo závazku. Stupeň podkladového ponechání se bude lišit v závislosti na posouzení rizik spojených s ponecháním části pojistného závazku postupující společností a ziskovosti pojistné smlouvy.
Pochopení základní retence
Základním ponecháním si pojistitel umožňuje vyhnout se placení zajistného. Pojišťovatel si zpravidla ponechá nejvýnosnější pojistky nebo jejich nejméně rizikové složky, zatímco zajistí méně ziskové, rizikovější pojistky.
Zajištění, také známé jako pojištění pojistitelů nebo pojištění proti ztrátám, je praxe, kdy pojistitelé převádějí části rizikových portfolií na jiné strany nějakou formou dohody, aby snížili pravděpodobnost zaplacení velkého závazku vyplývajícího z pojistné události.
Zajištění umožňuje pojistitelům zůstat solventními tím, že získají zpět některé nebo všechny částky vyplacené oprávněným osobám. Zajištění snižuje čistý závazek z individuálních rizik a ochranu před katastrofou před velkými nebo vícenásobnými ztrátami. Poskytuje také postoupivším společnostem schopnost zvýšit své upisovací schopnosti, pokud jde o počet a velikost rizik.
Klíčové způsoby
Krytím pojistitele proti kumulovaným individuálním závazkům poskytuje zajištění pojistiteli větší jistotu pro jeho vlastní kapitál a solventnost a stabilnější výsledky v případě, že dojde k neobvyklým a závažným událostem. Pojistitelé mohou pojistit pojistky pokrývající větší množství nebo objem rizik, aniž by nadměrně zvyšovali administrativní náklady na pokrytí své solventnostní marže. Zajištění navíc dává pojistitelům k dispozici značná likvidní aktiva v případě výjimečných ztrát.
Základní ponechání v zajištění
V rámci poměrného zajištění obdrží zajistitel poměrný podíl ze všech pojistných plnění prodaných pojistitelem. Při uplatnění pojistných plnění nese zajistitel část ztrát na základě předem sjednaného procentního podílu. Zajišťovatel také hradí pojistiteli náklady na zpracování, pořízení podniku a náklady na vyhotovení.
Při neproporcionálním zajištění ručí zajistitel, pokud ztráty pojistitele přesáhnou stanovenou částku, známou jako limit přednosti nebo ponechání. V důsledku toho nemá zajistitel poměrný podíl na pojistném a ztrátách pojistitele. Limit přednosti nebo ponechání může být založen na jednom druhu rizika nebo na celé kategorii rizika.
Zajištění proti nadměrným ztrátám je typ neproporcionálního krytí, ve kterém zajistitel kryje ztráty přesahující pojišťovatelův zadržovaný limit. Tato smlouva se typicky uplatňuje na katastrofické události a kryje pojistitele buď na základě jednotlivých událostí, nebo pro kumulované ztráty ve stanoveném časovém období.
V rámci zajištění spojeného s rizikem jsou kryty všechny pohledávky vzniklé v průběhu efektivního období bez ohledu na to, zda ke ztrátám došlo mimo období krytí. U pohledávek vzniklých mimo období krytí se krytí neposkytuje, a to ani v případě, že ke ztrátám došlo v době účinnosti smlouvy.
Příklad skryté retence
Předpokládejme, že pojišťovna má limit zajistné smlouvy ve výši 500 000 dolarů. Jako podkladovou retenci se rozhodne ponechat si pojistné riziko v hodnotě 200 000 dolarů. Toto ponechané portfolio se skládá převážně z pojistek, které mají mnohem nižší hodnotu a nesou výrazně nižší riziko. Společnost se například může rozhodnout ponechat si ve svém portfoliu pohledávky nižší než 100 000 dolarů, které nesou podstatně nižší riziko. Na druhou stranu jsou zajištěny pojistky, které pro vyšší částky, v průměru řekněme 100 000 dolarů na výplatách. Zajišťovatel tak ušetří peníze na platbách pojistného u nízkorizikových pojistek.